BikeNet.cz

Vždycky jsme ho vídali v jeho extravagantních oblečcích na zahraničních výstavách, vozili se na kolech s jeho jménem, zapáleně četli o tom jak bikoval, ale popovídat si s ním se nám podařilo až nyní v rámci výstavy Sport Life v Brně, kde byl Gary Fisher největší celebritou.

Gary nám věnoval čas na stánku dovozce jeho kol, firmy Bretton, u „barového“ pultíku pěkně veřejně na očích všem, kdo šli zrovna kolem, tedy žádná zašívárna někde v separé. O posluchače nouze nebyla, jak je vidět i z ilustračních fotek. Moje počáteční nervozita zmizela hned, jak se na mě Gary prvně usmál, je to člověk, z něhož vždycky vyzařuje pohoda.

Ahoj Gary!

Ahoj!

Jsem z českého bikového e-magazínu a jsem hodně nervózní, je to můj první rozhovor. Promiň. Mohu ti položit pár otázek?

Žádný problém!

Vím, že jsi začínal jako silničář a že ti zakázali závodit kvůli moc dlouhým vlasům. Co sis o tom tenkrát myslel?

Že je to neuvěřitelně stupidní.

To jsi musel být asi pěkný exot co?

Hehe, stále nosím fotky z té doby u sebe

(Gary má své začátky dobře zdokumentované ve svém I -Phone. Ukázal nám hned naskenovanou fotku novinového výstřižku ze svých prvních závodů z roku 1963 – třináctiletý Gary jede sám a za ním v autě jeho trenér.) …,

Změnilo se s odstupem času něco na tom, jak tuhle nepříjemnost vnímáš? Přineslo ti to něco?

Jsem přesvědčen, že můj život je dílem náhody. Je to sled šťastných událostí a tohle byla nakonec jedna z nich! Stane se, že si říkáš, to je hrozné, ale NE! Jedny dveře se zavřou a jiné se ti otevírají přímo před nosem.

Jaký máš názor na výsledky amerických prezidentských voleb?

Je to ohromný! Jsem moc šťastný. Barack Obama je podle mě mnohem lepší než týpek typu Bush.

Může jeho zvolení přinést něco veloprůmyslu?

A ty se nějak osobně angažuješ do politiky?

Osobně politiku vůbec nemusím, stejně jako většina Američanů si myslím, že je strašně prolezlá korupcí. Je to hodně okatý, když víš, který lidi a firmy platí politikům kampaně a jak se pak opíjí jejich přízní. Američany už unavuje to „vymývání mozků“ a propaganda. Vy to tady znáte, přišel s tím Hitler a komunisti, ale dneska jsou to Murdock, Fox news a řada dalších. Tak to dneska ve Státech chodí. Je to těžký, nenávidíme propagandu, ale když chceme nějak fungovat, musíme se zapojit.

Co říkáš našemu malému eurobiku tady v Brně ?

Jsem tady moc rád, musím uznat že to tady máte „great“, jen tak dál ! Mile mě výstava překvapila nejenom velikostí, ale i úrovní a atmosférou.

Nevšiml jsem si tě ve Friedrichshafenu, byl jsi tam vůbec?

Jasně, že byl, Eurobike je největší show na světě, to bych si nemohl nechat ujít. Ale strávil jsem tam jen dva dny, letěl jsem odtamtud do Austrálie na setkání s našimi obchodními partnery. Tady si to vážně užívám. Těším se na nedělní vyjížďku.

Svezeš se ještě někdy na silničce? (Tuhle otázku jsem si nemohl odpustit.)

Jasně, skoro pořád, miluji jízdu na kole! Mám bike, silničku a citybike, na všech se moc rád svezu. Nejezdím jen BMX, ale na to se zase rád dívám. Dokonce máme na příští rok připravenou novou řadu silničních kol, je to jen promo, ale na rok 2010 máme velké plány!

Jaké jsou podle tebe současné trendy v oblasti MTB závodů a kam se bikový sport vydá v budoucnu?

U nás se hodně rozmáhají malé místní závody, přijet může každý, za 5 dolarů si zazávodíš, dostaneš pizzu a pivo, výhry jsou malé, ale je to zábava a potkáš spoustu zapálených lidí. Není to typické jen pro MTB disciplíny, ale i pro XC a silniční závody. A mezinárodně jsou u MTB na vzestupu maratony. Každý se tam může poměřit s profíky. V Americe byly hodně populární čtyřiadvaceti hodinovky, ale teď se závody zkracují na 12 nebo jen 8 hodin.

Proč se zkracují? Je to přijatelnější pro závodníky?

To ani ne, spíš pro opatrovatele. Ti musí být připravení celých 24 hodin, kdo to jednou absolvoval, už se mu do toho znova nechtělo a pro závodníky tak bylo moc složitý se s někým domluvit. To dává smysl, když se nad tím zamyslíš, ne? A co je teď opravdu velký trend, to jsou středoškolské závody v XC u nás severní Kalifornii. Závodí teenageři (13-18 let), je to neuvěřitelné, zapojí se děti i rodiče, všichni získají vztah k cyklistice. Představ si, že v Marin County, kde žiji, má každá střední škola tým, některé školy mají i 70 závodníků. Je to teď velký trend dostat děti ke kolu.

Co se pak stane s těmi, kteří propadnou cyklistice na střední, mají kde pokračovat?

Máme kolejní sérii, ale ta zatím není tak velká. Na středních školách se to zbláznilo… Jedním z hlavních důvodů je bezpečnost X-Céčka.

Bezpečnost?

Ano. Střední školy musí za sportující žáky zaplatit pojištění. Zjistilo se, že MTB je nejbezpečnější ze všech ostatních venkovních sportů – baseballu, americkému fotbalu dokonce i tradičnímu fotbalu – děti na kole utrpí méně zranění, není to skvělé? No a střední školy pak už nepodporují ostatní venkovní sporty. Nemusí stavět hřiště, stadiony, protože trať už vlastně je, je to les!

To je skvělé!

Teď se tenhle trend rozšiřuje i do okolních států, je to vážně velké! Máme středoškoláky a pak lidi z college. Teď nám tu vyrůstá druhá generace bikerů. Prostě se to někam posouvá. Když jsem začínal já, bylo asi tisíc závoďáků v celých Státech, tisíc z 260 milionů obyvatel, chápeš co chci říct, ne? Byl jsem tenkrát exot! Jezdil jsem na kole. A teď se to všechno mění…

Má na tom svůj podíl taky osoba a vliv Lance Armstronga?

Určitě, ale třeba také cena ropy a ropa vůbec. Lidi vnímají George Bushe jako loutku ropného a automobilového průmyslu a nechtějí to podporovat. Mladý lidi si prostě nechtějí kupovat žádný z těchhle produktů. Takže si pořizují kola, hlavně na předměstích! WOW!

U vás je to teda teď jako v Belgii a Holandsku, každý jezdí na kole.

To ještě ne, ale jednou snad!

Jsi známý jako propagátor devětadvacítek, jak se stavíš k relativně nové myšlence „27,5“?

Líbí se mi! Mám rád odlišné velikosti kol a přiznejme si, že 26 a 29 je velký rozdíl, určitě tam je ještě prostor pro další kategorii. V naší firmě s tím právě experimentujeme, ale chce to čas. Nemám rád, když člověk něco vymyslí a drží se toho zuby nehty, vývoj je nutnost, jedině tak může vzniknout něco opravdu hodnotného. Je pravda, že je to vždycky pořádně daleko, od toho něco zkoušet a převést to do výroby, ale mě to baví!

Od doby kdy jste s Charlesem Kellym začali jezdit v terénu, už uplynul nějaký ten čas, vzpomínáš občas na vaše začátky?

Určitě! Byla to tenkrát děsná zábava. Shánět díly a dávat to dohromady. Klunkery jsme museli tlačit do kopce. Skoro pokaždé nám z kola něco upadlo, ale nebyl problém kolo vždycky opravit. Horší bylo najít díl, který by nás někam posunul.

Tobě se to, ale dařilo! Přišel si s mnoha vylepšeními. Třeba si namontoval na klunkera jako první šaltr. To vás tenkrát muselo hodně posunout, ale četl jsem, že ještě nejsi spokojený s tím, jak dnes přehazovačka na biku vypadá! (K převodovkám jsme se bohužel již nedostali)

To je pravda! Prostě to stále není ono. Všechny dnešní přehazovačky v podstatě vychází z původních, určených pro silniční kola. Na silnici fungují skvěle, ale běžný uživatel se stává otrokem svého kola, když chce, aby mu fungovalo. Údržba je moc drahá. Řazení je moc náchylné a náladové – stačí trocha bahna a jiného bordelu a přestává fungovat.

Ty a technický pokrok, pro většinu lidí skoro synonymum, sleduješ taky vývoj v oblasti tréninkových metod? Co bys nám k tomu mohl říct?

Zase jsme u toho, neuvěřitelné, že když jsem já začínal a někdo mě trénoval, byla tady nová myšlenka vzít si vodu na trénink. Nebyly žádné ionťáky, energy drinky, nic takového. Znát své tělo, to jak pracuje, považuji za opravdu důležité. Průmyslová revoluce nám před dvěma stovkami let přinesla nový styl života. Málo pohybu, spoustu chemikálií, působí to na nás jako jed, pomalu působící jed. Přestali jsme rozumět tomu, co nám naše těla říkají. Je důležité zkoumat, jak to na nás všechno působí. Vrcholoví sportovci se pohybují neustále na hraně, u těch se některé vlivy projeví nejdřív. Víš, podle mě je to otázka přežití.

Tuhle otázku si nemůžu odpustit, i když nás už tlačí čas. Používáš wattmetr?

Zrovna teď ne, používal jsem ho, a opravdu tomu věřím. Myslím si, že jsem fakt dobrý v odhadování toho, jak moc si dávám, občas jsem byl stejně dost překvapený. Není to vždycky tak zřejmé, co se ti v těle odehrává, podle mě je to zázračný nástroj. Teď už nemám tolik času se věnovat tréninku, jezdím pro radost a těch pár závodů nějak přežiji i bez něj. (Smích)

Škoda, že nás tlačí čas, skvěle se s tebou povídá a měl bych spoustu dalších otázek, ale už tady čeká hromada lidí na podpisy.

Pojeď v neděli na vyjížďku, tam se chvilka najde!

Bohužel nemůžu, nemám tu kolo a navíc sem přeci jen ten silničář (Smích).

Nakonec jsem Garymu prozradil, jaký význam má u nás tvar jeho brýlí. Byl tím naprosto šokován! Kdo by se mu divil…