BikeNet.cz

Staří silničáři mají značku Sannino vrytou v  povědomí z dob ještě předrevolučních.Zásobovala totiž bývalý východní blok docela úspěšně, hlavně reprezentační týmy Polska a Ruska, ale to bychom předbíhali. 

Mauro Sannino  patří ke generaci  italských rámařů, kde se řemeslo dědilo z otce na syna. V případě Maura z dědečka na vnuka, který ho napřed deset let učil, než mu dovolil držet v rukou hořák v jeho samostatné firmě.  Mauro začal sám na vlastní pěst v roce 1979. Asi by u nás nebyl tak známý, kdyby náhoda nepomohla expanzi jeho rámů na východ. Tou náhodou bylo setkání s kamarádem, který pracoval pro automobilku Fiat, která tehdy úspěšně zaváděla licenční výrobu v Sovětském svazu u Polsku.  Z Fiata 124 se stal mocný Žiguli a z Maura dodavatel Sovětské reprezentace.  Říká se, že proto byla většina jeho rámu nabarvena do ruda.  Naše modrá vyjímka potvrzuje pravidlo.

Když mluvíme o firmě, tak si nepředstavujte nějakou rozsáhlou produkci, v těch nejlepších letech činila 1500 rámů ročně.  To bylo někdy v polovině osmdesátých let.  Rámy Sannino tehdy charakterizovala strmější geometrie, sedlový úhel pětasedmdesát stupňů, materiálem byl nejčastěji Columbus SL.  Mauro byl vždy svůj a je i dnes.  Třeba nenáviděl chrom, proto ho na  jeho kolech nenajdete. V době módy lesklých předních vidlic vždy tvrdil, že se jejich pružností brzy povrch oloupe.  Nechal se ale na pár „chromovaných“ rámů umluvit  u významné exportní zakázky.  V Turíně ale dlouho nezůstal,  kromě toho, že zásoboval například sovětský olympijský tým pro Moskvu 1980 rozšiřoval své působiště i na západní státy, především Německo. To se mu stalo nakonec osudným.  Již od roku 1982 spolupracoval se známých cyklistickým marketem IKO, pro který byla Sannino první zahraniční značkou, kterou výhradně zastupoval.

Postupně se tak Mauro natolik s IKO sblížil, že se stal po dlouhých 22 let šéfkonstruktérem pro značku Corratec, která patří pod IKO. Tuto pozici zastává dodnes.  Stále je velice odmítavý,  co se týká různých moderních „nesmyslů“ vymyšlených hlavně chytrým marketingem, jako jsou  trubky velkých průměrů, zvětšená středová složení a v neposlední řadě nepřilnul ani ke  karbonu. Sám sice karbonové rámy úspěšně navrhuje, ale nepřestává snít v návrat klasické oceli, na které vyrostl. Je zajímavé, že Mauro už před 22 lety svařoval rámy z nerez oceli, která se dnes opět dostává do středu zájmu, tím se u něj uzavírá jakoby životní kvadratura kruhu.  Až při zjišťování informací o této značce mi docvaklo, co vše Mauro pro Němce vymyslel a proč ty Corratecy byly vždycky takové zvláštní a originální.

Prezentovaný bike v původním dobovém stavu ze začátku devadesátých let je spíše unikátem, většinu produkce tvořily silničky. Co je ovšem klasikou,  je Campagnolo, pokud se prodávalo nějaké kompletní Sannino, bylo vždy na této značce.  Osazení osmi rychlostní sadou Record OR ATB je vzpomínkou na doby, kdy jsme nadávali na Shimano, jak špatně funguje (se základní sadou se není co divit), neustále něco ladili a bastlili, obdivovali vysoké čelisti brzd amerických garážovek, kterým se tyto campy  až nápadně podobají.  Až jednou v Paláci kultury Italové vystavili horskou Campu, ale než se na ní našetřilo, přestala se vyrábět.  Rám tohoto stroje je svařen ze zeslabovaných ocelových  trubek Columbus, o komfort se stará odpružený představec Softride. Ze sady Campagnolo pochází většina komponentů včetně krásných  pedálů, ráfky jsou Mavic, pláště Ritchey. Řadilo se klasickými horními páčkami na řídítkách, samozřejmě s indexací. Přesmykač je zajímavý možností snadného nastavení objímky pro různé průměry trubek.  Převodníky a kazeta  mají  zmenšené počty zubů, microdrive byl tenkrát velice rozšířený fenomén. Hmotnost kompletu je pěkných 12,2 kg.  Fotky ve vyšším rozlišení najdete zde ve fotogalerii